Zámek Brodek u Prostějova se nachází na západním výběžku Hornomoravského úvalu, jehož krajským městem je Olomouc. Haná byla již ve středověku kulturním a hospodářským centrem. V současné době patří oblast Hanácka mezi nejúrodnější místa naší republiky.
Předpokládá se, že tam kde se nachází zámek Brodek u Prostějova (dříve u Nezamyslic) stávala dříve pevnost. Z poslední analýzy zámku, můžeme potvrdit, že původní pevnost byla během husitských válek v letech 1419–1436 zničena. Tehdejší majitelé ji poté přestavěli a připojili k pevnosti v Otaslavicích – vesnice tři kilometry západně od Brodku. Vybudovaná rozsáhlá pevnost se stala administrativním centrem regionu, avšak v následujících válkách se stala terčem útoků a byla opět zničena.
Roku 1583 se ujal Jan Hrubčický obnovy pevnosti – stylizoval ji do formy zámku. Pod jeho vedením začal zámek hospodářsky prosperovat. Zámek a jeho majetek střídal mnoho majitelů. Významným majitelem, kterého nelze opomenout, byl dvorní rada Karel von Kleinburg. Právě on přizval pro přestavbu zámku významného architekta, designéra a stavitele Johanna Fischer von Erlacha, který přestavěl zámek v letech 1707–1710 do barokního stylu. Dalším významným krokem byla úprava fasády do klasicistního slohu, již provedl hrabě von Ulfeld. V roce 1766 zakoupil panství hrabě Franz Anton von Schrattenbach. Jeho vnučka Marie Anna Alžběta, rozená hraběnka von Schrattenbach, získala zámek v Brodku sňatkem s Gustavem Josefem Kálnoky, a tak se dostalo panství do vlastnictví Kálnokyů. Měli spolu celkem čtrnáct dětí, které se však nedožily vysokého věku a tři z nich zemřeli do jednoho roku od narození. Gustav Zikmund, nejvýznamnější představitel rodu, získal ta nejvyšší vyznamenání. Byl diplomatem, velvyslancem v Dánsku a Rusku, a také nejdéle sloužícím rakousko-uherským ministrem zahraničních věcí. Po matce zdědil brodecký zámek, kde následně žil. Za dobu jeho vlastnictví a pobytu na panství, shromáždil bohaté sbírky obrazů, rytin, nábytku, nádobí i knih. V roce 1939 zdědil zámek Gustav hrabě von Kálnoky, který žil v letech 1892–1979. I přes snahu o vyjádření věrnosti Československému státu, kdy podepsal prohlášení české šlechty adresované prezidentu Edvardu Benešovi, musel s manželkou Konstance von Blankenstein opustit republiku a jeho majetek byl zkonfiskován. Jelikož neměli děti, rozhodl se v poslední vůli odkázat brodecký zámek svému synovci hraběti Richardu Belcredi.
Richard Moritz Belcredi emigroval v roce 1949 z České republiky a pracoval jako politický redaktor pro rádio Svobodná Evropa v Mnichově. Po Sametové revoluci se vrátil zpět do České republiky a zahájil proces restitučního řízení, ze kterého mu byla vrácena alespoň část zkonfiskovaného majetku. V letech 1994–1998 působil jako velvyslanec České republiky v Bernu ve Švýcarsku. V roce 1998 získal Řád Tomáše Garrigua Masaryka, který se uděluje lidem, jež se nemalým způsobem zasloužili o rozvoj demokracie a lidských práv. Richard Belcredi se oženil s princeznou Mobile Rohan-Guémenée, se kterou měl dva syny Richarda Alaina a Alaina Alexandera. Oba jsou v současné době majiteli zámku v Brodku u Prostějova.